Povaha historie plemene

LAPINKOIRA, FINSK LAPPHUND, SUOMEN LAPINKOIRA


Výška v kohoutkuPes 46-52 cm, fena 41-47 cmHmotnost16-21 kgZemě původuFinskoDoba vzniku plemene17. stoletíPůvodní využitíOvčácký a hlídací pesZákladní charakteristikaOvčácký a hlídací pes.

 
Povaha plemene - nejčastěji kladené otázky proč 

Povaha

Je to kontaktní pes vhodný jak pro začátečníky, aktivní seniory, i zodpovědné starší děti.

Lapinkoira je milující a oddaný rodinný pes, který dobře vychází s dětmi a dalšími psy. Vzhledem k tomu, že je to velmi společenský pes, touží být součástí rodiny. Je pro svého pána vždy k dispozici, touží ho potěšit.

Nemusíte se obávat nechat ho pohromadě s dítětem. Je to citlivý a jemný společník, trpělivý při společných hrách s dětmi. Když ho hra s dětmi přestane bavit, nebude si jich všímat. Je však nutné po příchodu štěňátka domů naučit děti, jak se mají k pejskovi chovat. Nesmíme nechat děti zneužívat dobrácké povahy Lapinkoiry. I tato rasa potřebuje svůj klid a prostor pro odpočinek.

Lapinkoira vás zaujme svojí bezkonfliktní povahou. Problémovým situacím a konfrontacím se snaží vyhnout. Naopak přátelskost ocení. Nebuďte proto překvapeni, když volně pobíhající fenka Lapinkoiry uvítá každého člověka a psa v dosahu. Se psem, který se s ní chce přátelit, si pohraje. Psa, který projeví nezájem, či dokonce agresivitu, bude ignorovat. Obdobně se bude chovat i k  lidem. Pokud na procházce potkáte nějaká zvířata, např. slepice za plotem, bude se s nimi dobře socializovaná lapinkoira chtít kamarádit.

Lapinkoira není hlídacím psem. Když se objeví někdo cizí, ohlásí ho štěkotem, ale nečekejte od něho zásah ve prospěch vašeho majetku. U socializované Lapinkoiry se nemusíte obávat, že kousne vaši návštěvu. Neprojevuje se obecně ani nadměrným štěkáním. Tento jev se může projevit pouze ve chvílích nudy a samoty.

Vzhledem k jeho pasteveckým kořenům, inteligenci, aktivitě a dobré pohyblivosti je výborným psem pro agility, obedienci, flyball, frisbee a další psí sporty. Pokud s ním nechcete žádný z těchto sportů provozovat, tak nemusíte. Ocení i delší procházky a Vaši přítomnost. Nicméně, tak jako každý jiný pes, potřebuje být vychován a je vhodné naučit ho základní poslušnost. Socializovat a vychovat ho díky jeho bystrosti a sociální inteligenci není nijak náročné. Od mala je vhodné dávat mu náznaky najevo kdo je pánem a také být důsledný – ne však tvrdý (to Lapinkoira nepotřebuje!).Výchova nesmí být založena na tvrdém přístupu a přísnosti. Snadno se učí díky vlídnosti a srozumitelnému vysvětlování jeho pána.  Při výcviku lapinkoiry není vhodné jeden cvik opakovat stále dokola. Je lepší ho opakovat později nebo až další den.

 I když je živý, rozhodně neoplývá nezvladatelným temperamentem. Je aktivní, rychlý a vytrvalý. A když se přidá jeho ochota ke spolupráci a radost z práce, je výborným parťákem v agility, flyballu, frisbee, ale také v obedienci, záchranářských a stopařských pracích. Mají rádi akci a volný pohyb. Výborně se hodí pro canisterapii. Ve Finsku je několik Lapinkoir s titulem mistra agility, pasení a obedience. V zemi původu se poměrně běžně Lapinkoira využívá právě na pasení hospodářských zvířat.

  Jak již bylo několikrát zmíněno, ve Skandinávii a všech severských zemích je velice oblíben. Jinde je však prakticky neznámý. Vzhledově má nejblíže ke špicům, v FCI je také řazen ke špicům a primitivním plemenům - sekce severští pastevečtí a ovčáčtí psi. Povahou a využitelností je to čistě ovčácké plemeno, bohužel dost neprávem světem přehlížené. Možná je exteriérem „příliš obyčejný“, avšak povahově výborný pes do rodiny.  

     Je to pes, co miluje zimu a sníh. Je houževnatý, odolný, nenáročný a otužilý. Je přizpůsobivý různým požadavkům, místu bydliště i  jednotlivým situacím. Může spokojeně žít v bytě, ale s ohledem na jeho hustou srst bude spokojenější při celoročním držení venku s častým kontaktem s rodinou. Samozřejmě nejlepší kombinací by bylo ubytování v domě i venku – dle chuti psa. Je to jedno ze dvou plemen, kteří mají ze zákona ve Finsku dovoleno žít celoročně, tedy i v nejkrutějších mrazech venku.

Toto přizpůsobivé plemeno bude díky své touze po kontaktu s rodinou, rádo žít v bytě. Jeho původ a hustota srsti jej však spíše předurčuje pro ubytování venku s častým kontaktem s rodinou. Pokud ho necháte volně se pohybovat mezi domem a zahradou, bude nejšťastnější. Pozor však, jestli máte v plánu Lapinkoiru ubytovanou v bytě, nechávat dlouho samotnou. Stane se z ní znuděný, nevybitý pes a může vám začít ničit nábytek. Takový způsob života pro toto aktivní plemeno není vhodný.

Pamatujte že to je pracovní temperamentní plemeno a potřebují spravedlivou míru duševní stimulaci pro jejich zdravý rozum.

Péče o srst?

 I když má plemeno velmi atraktivní a těžkou srst, tak vyžadují pouze malé množství péče. Mezi hlavní oblasti, na které se zaměří, je kolem uší, ocasu a dlouhé chlupy na nohách a pod ocasem. Není nutné stříhání i když někteří majitelé mohou dát přednost zkrácení kolem nohou a pod polštářky pro snížení množství bláta při vstupu do domu. Jestli máte chuť vystavovat psa na výstavách tak toto stříhání nedoporučujeme. Právě bohatost srsti se významně hodnotí. Koupání není doporučeno ve velmi časté frekvenci - moc koupání není vhodné. Tím se smyjí přírodní ochranné oleje které chrání srst. Dobrým kartáčováním odstraníme nečistoty a odumřelé chlupy srsti dostatečně - ale jestli váš "nejlepší přítel" koupel potřebuje tak je vhodný pet šampon určený na tuto srst.

Štěkání?

Ne tak docela, plemeno je velmi dobře zvladatelné, dají se naučit že štěkání není přijatelné chování. Štěkot také používá aby získaly Vaši pozornost, je to běžně k vidění, když štěňata se takto chovají. Jsou roztomilé a jejich majitelé reagují neadekvátně na jejich štěkot.

Kočky / ostatní psi?

Finský laponský pes je dokonale šťastný když bude žít s kočkami nebo jinými plemeny psů. Mnoho z Finských Lapphunds se již podělilo o své domovy s kočkami, a mladá štěňata brzy rozvíjí úctu k jejich menším chlupatým kamarádům. 

Barva?

Toto plemeno má rozmanitou škálu barev, od smetany až k sytě černé. Nejběžnější barva plemene je černá s pálením, někdy s bílými znaky. Ale všechny barvy jsou stejně přijatelné, a výběr barev je na osobní preferenci. Co je důležité, je to, že standard plemene uvádí, že hlavní barva musí pokrývat většinu psa. Podívejte se na odkazy kde jsou vyobrazeny   příklady přijatelných barev.

Více o barvách :

https://www.kolumbus.fi

https://www.finnishlapphund.ca

https://www.google.cz

Najdete?

Toto plemeno je stále velmi vzácné. V severských zemích jsou rozšířené ale v ostatních částech Evropy tomu tak doposud není. V Dánsku i jiných zemích je pořadník zájemců na štěňátka. Chovatelé jsou opatrní a přistupují k chovu na kvalitu a ne na množství. Ve vrhu je v průměru pět štěňat, tak čísla rostou pomalu. Napište nám a my vám rádi poradíme.

Střední délka života?

Toto plemeno se dožívá 15 až 17 roků což není nic neobvyklého.

Agility?

Toto plemeno je velmi dobře zvladatelné a sportovní, a tak dělají i agility. Nicméně mnoho Lapinkoir soutěží úspěšně ve sportu.

 Lapinkoira ve světě: 

https://www.google.cz

 

 Historie plemene  
     Historie tohoto plemene sahá podle zmínek tehdejších cestovatelů až do 17 století. Laponští psi žily u kočovného severského kmene Saamů (Laponců) a ti si vážily jejich pracovitosti, poslušnosti a přátelské povahy. Hlavním úkolem laponských psů bylo pást stáda sobů, jejichž počty se pohybovaly i kolem sta kusů. Byly používáni jako tažní psi a dobří ochránci obydlí. Jejich velice důležitou vlastností je že nemají vrozený lovecký pud a nepůsobily škody na jejich stádech.
     Je to pes, který vznikl křížením různých ovčáckých a špicovitých psů. Je příbuzný se samojedem, karelským medvědím psem, islandským psem, ale také pravděpodobně se skotským ovčákem (kolií) a dokonce údajně i border kolií..
     Pochází ze severu Skandinávie a Laponska, takzvané Fennoscandie. Na jih Finska se dostal  se dostal kolem roku 1930.V první polovině 20.století velkou část populace laponských psů zničila 2.světová válka a následně i epidemie psinky.
  Jedná se o finské plemeno, jeho výskyt je ve velké míře také v Norsku, Rusku a samozřejmě Švédsku. Jako první se ujali čistokrevného chovu Finové a Švédové.První standard “laponského ovčáka” byl vytvořen Finským kynologickým klubem v roce 1945.


 

 
 

 

© 2009 Všechna práva vyhrazena,kopírování zakázáno bez písemného souhlasu

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode